Robur příběh značky

Německá automobilka ležící na dohled od českých hranic, se celá desetiletí specializovala na výrobu užitkových vozů.
 

Potkat v současnosti na silnici auto značky Robur je už docela opravdu velká vzácnost. Některé exempláře už jen spíše sporadicky parkují například ve vesnických hasičských zbrojnicích. jejich údržba vyžaduje mnoho usilí, jak z hlediska náhradních dílů, tak i z hlediska zajištění provozuschopného stavu.

Tyto vozy se vyráběly v německé automobilce, která se nacházela v německém městě Zittau (Žitava), které leží těsně za česko-německou hranicí jen třicet kilometrů od Liberce. Zakladatelem závodu byl podnikatel Karl Gustav Hiller.

Robur však není tradiční historický název. Nejprve se od počátku minulého století v bývalé továrně na výrobu textilních strojů vyráběla jízdní kola, později motocykly a v letech 1912 až 1927 také osobní auta se jménem Phänomen. Ta si ovšem velkou popularitu nezískala, a proto bylo rozhodnuto věnovat se produkci lehčích nákladních vozů. Po těch naopak poptávka byla.

Po druhé světové válce byl podnik ležící na území bývalé NDR samozřejmě znárodněn, a nejdříve vyráběl stacionární motory. Od roku 1950 ale byla obnovena výroba předválečného náklaďáku, což byl Phänoman Granit. Existovaly dva různé rozvory, nabízela se také skříňová, sanitní nebo hasičská verze. Jednou z variant byl rovněž čtrnáctimístný autobus. K dispozici byl dokonce pohon všech kol.

Klepněte pro větší obrázek

 

Při průběžných modernizacích se vyvíjela zejména pohonná jednotka, což byl vzduchem chlazený řadový čtyřválec s objemem nejprve 2,7 litru, později tři litry. Od roku 1952 se dostal do výroby také dieselová verze s označením Granit 32.

V roce 1955 se ale název Phänomen Granit musel přestat používat. Šlo o důsledek sporu s potomky původních vlastníků firmy - rodiny Hillerů. Tudíž nejprve se název vozu změnil na IFA Garant a na počátku roku 1957 došlo k přejmenování celé továrny. Původní továrna Phänomen Werke měla od té doby na vývěsním štítu nápis VER Robur-Werke Zittau, DDR.

Jméno Robur nebylo odvozeno od slavné postavy románu Julese Verna, nýbrž od latinského názvu dubu letního (Quercus Robur). Koho, a proč to napadlo, už se dá asi jen stěží zjistit.

Kromě jména se změnil i vzhled vozu. Například světlomety už byly oválné, blatníky se více zaoblily a nový byl i čelní panel vozu.

Garant, který se dovážel také k nám a zde sloužil především jako rozvážkový vůz pro pekárny, mlékárny a zásobování prodejen Jednoty, vydržel ve výrobě až do roku 1961, kdy ho nahradil nový typ Robur LO 2500 s trambusovou kabinou.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Označení lze rozklíčovat takto: L je lastkraftwagen (německy nákladní automobil), O označovalo Ottův, tedy benzinový motor a číslo 2500 značí nosnost v kilogramech. 

Robur LO 2500 se pak v následujících letech stává základem pro vznik dalších modelů. Robur LO 1800 A (allrad) dostal pohon všech kol a nosnost sníženou na 1,8 tuny, Robur LD 2002 měl zase vzduchem chlazený naftový agregát s dvoutunovou nosností. Dieselový motor měl také čtyři válce, z objemu 3,9 litru poskytoval 51 kW a 215 N.m. Na základech výchozího vozu vznikl také autobus nebo pick-up. 

V roce 1968 byl vůz modernizován. Novinka v podobě LO 2501 a LO 1801 A byla rozpoznatelná podle nové masky chladiče. Oválnou masku nahradila modernější hranatá. V roce 1974 pak byla užitečná hmotnost zvýšena na tři tuny, spolu s čímž došlo k přejmenování na LO 3000, respektive LO 2202A s pohonem všech kol. Později se do nabídky opět vrátila i naftová varianta, která na čas dostupná nebyla.

I přes některé modernizace to však stále zůstával ten stařičký Robur představený na začátku šedesátých let. Nelze však říci, že by se technici nesnažili. Pracovalo se nástupci stařičké modelové řady, východoněmecká vláda ale byla proti. Ještě na začátku devadesátých let to firma podobně jako továrny ve Cvikově a Eisenachu zkouší spoluprácí se západoněmeckými partnery. V tomto případě však nešlo o motory od Volkswagenu, ale agregáty od značky Deutz. Firma postavila asi 350 vozidel se vzduchem chlazeným dieselovým motorem od Deutzu (LD 3004), ani to však Robur nespasilo.

Výroba tak končí v roce 1991, rok po sjednocení Německa. Na novém trhu Robur zkrátka neměl kvůli svému stáří šanci, vždyť i na československém trhu ho už dříve postupně nahrazovaly Avie. Dohromady tak mezi lety 1950 a 1991 vyjelo z továrny v německé Žitavě asi 250.000 vozidel značek Phänomen a Robur. 

Časopis pož.technika z bývalé NDR - ROBUR Živanice str.102 a 103

 

Hasičský speciál

 

Robur LO2500.jpg

Robur LO3000.jpg

Robur  LD2500.jpg

Robur LD2500.jpg

Robur podvozek.jpg